Bleskové ohlédnutí za symbolikou Vánoc
- svinklarkova
- 25. 12. 2025
- Minut čtení: 3
24.prosince bylo Slunce v bráně 10 (archetyp Autentického chování, Sebelásky a Lásky k Životu), a to konkrétně v 5. linii a současně se téhož dne přesunulo do linie 6. Země se náchazela v bráně 15. (archetyp Skromnosti, Extrémů a Lásky k lidstvu).
Kristus tedy nese dvojí symboliku - je kacířským poslem, kterým za svého života rozhodně byl. Nebál se vystoupit proti tradicím tehdy velmi konzervativního židovského náboženství. 6. linie zase ukazuje, že je vzorem lidství a lásky v nejširším světovém měřítku.
Slunce v 10. bráně a Země v 15. bráně spolu doslova říkají:
,,Miluj sebe a miluj lidstvo.”
V Bibli se píše: “Budeš milovat druhého jako miluješ sám sebe.”
A Ježíš hlásal: ,,Miluj bližního svého.”
Ježíšovo poselství bylo založeno na jeho lásce k sobě samému a současně uznání jeho božství - byl synem Boha i člověka. A my se kolektivně probouzíme do pochopení tohoto poselství. Je příhodné, že se Kristus narodil právě pod těmito archetypy Vědomí, aby zkoumal lásku - lásku k sobě samému, ke svému lidství jako člověk, lásku k lidstvu, probuzený v přítomném okamžiku. Se Zemí v 15. bráně, kde ,,Skromnost” spojuje všechny extrémy. A jeho příběh nese obrovskou dávku extrémnosti a náročnosti jeho poslání - otřást vztahem sama k sobě a bohu.
Ježíš přinesl samotný archetyp kříže, symbol osudovosti v našem životě, připoutanost k trajektorii našeho individuálního vědomí. Můžeme celoživotně prožívat utrpení, pokud žijeme v nevědomosti a plně se identifikujeme se svým malým já (ego) a ignorujeme Já, nebo se nám dostane Milosti ve chvíli rezignace, když už se vyčerpají všechny ,,magické” nástroje.
Ukřižování nese několik vrstev významu. Když se na něj díváme ne doslovně, ale jako na obraz, vidíme, že je to mapa vnitřní transformace. Je to obraz ega, které se vzdává vlády, nechává ukřižovat na ramenou času i prostoru. Já přestává lpět na iluzi oddělenosti. Je to archetypální smrt ega, aby skrze nás mohlo povstat něco širšího, většího, vědomějšího.
Spojení nebe a země - vertikála kříže připomíná osu mezi transcendentnem (duchem) a hmotou, jež reprezentuje horizontální rameno kříže a naši každodenní lidskou zkušenost. Ukřižování je momentem, kdy se tyto dvě roviny naplno setkávají v člověku. V kabalistickém pojetí se dá přirovnat k propojení sefirot Tiferet (srdce, rovnováha) s Malkut (hmota) i Keter (koruna, božský princip).
Ukřižování iluze smrti. Ježíš se obětoval, ale jeho oběť přinesla velké poznání a uvědomění skrze jeho zmrtvýchstání, že duch je nezničitelný a smrt je pouze branou do dalšího života.
V mystických tradicích se ukřižování vnímá jako opus magnum duše: černá fáze (nigredo), kdy se staré struktury rozpadají, aby mohlo nastat znovuzrození.
Uvědomění polarity a její překročeníBolest – láska, život – smrt, člověk – Bůh. Na kříži se tyto polarity nedělí, ale sjednocují. Symbol ukazuje, že osvobození neznamená vyhnutí se utrpení, ale proměnu jeho smyslu.
Pokud si ukřižování představíme jako vnitřní proces člověka, odpovídá okamžiku, kdy si dovolíme nechat zemřít to, co už pro nás není pravdivé – staré role, identifikace, obranné mechanismy – a projít „temnou nocí duše“, z jejíhož dna se rodí hlubší autenticita, pravda.
Ukřižování se tedy netýká jen Ježíše. On je jeho symbolem, archetypem nesoucí silné poselství sahající daleko za konzumní vnímání Vánoc. Ukřižování je vlastní každé lidské bytosti na nejrůznějších úrovních a čím více se budeme blížit roku 2027, tím důlěžitější bude mít důvěru v život víc, než ve vlastní ego.
.jpeg)
Komentáře