Máš strach, protože nevíš, kdo jsi. Máš strach, protože neznáš svoji sílu.

Nikdo nám o tom nikdy neřekl, minimálně ne v našich končinách. Nikdo nám nikdy neřekl o naší vnitřní síle. Naši rodiče a jejich rodiče to totiž taky nevěděli. A tak jsme vyrůstali s přesvědčením, že existují chytřejší a moudřejší lidé, kteří nám řeknou, jak ideálně žít svůj život, jak by měl vypadat ideální vztah, jak si najít skvělou práci, kariérně postupovat, jak si vydělat co nejvíce peněz, nebo jak si přitáhnout dokonalého partnera.

Po staletí jsme k někomu vzhlíželi. Nejprve adorovali krále a kněze, pak vzhlíželi k slavným nebo úspěšným lidem, toužili být a žít jako oni. Ze všech světových stran se nás někdo snažil přesvědčit o tom, že on ví nejlépe, jak vést život, že díky jeho postupům, návodům, strategiím získáme to, po čem prahneme. Zejména ve světě tzv. osobního poznání/růstu jsme byli a stále jsme přesvědčování nejrůznějšími lidmi, že si můžeme splnit všechny svoje touhy, odškrtávat jednu po druhé jako na běžícím páse. Je to přeci přirozenost hnát se za svými přáními, proto tady jsme, aby nám vesmír dal přesně to, co si přejeme.

Dupneme si nožičkou a celý Vesmír se spojí, aby nám rychleji než Amazon prime pokryl naše potřeby.

A tomuhle jsme dokonce začali říkat seberozvoj, osobní růst, rozkvět. Honbě za nápady, přáními, tužbami, které jsme ve většině navíc jen odkoukali od někoho jiného, rodiny, přátel, televize, ze sociálních sítí apod. A v tolika případech se stalo, že ani všechno to vynaložené úsilí nepřineslo to, co jsme si objednali. Anebo se to třeba i splnilo, jenže jako každé jiné přání z ega, mysli, ze strachu nebo pod vlivem rozvířených emocí, to přineslo potěšení jen na chvilku. A okamžik štěstí vystřídala zase jen frustrace, zklamání, nuda nebo vztek. Lidé utráceli a stále utrácejí desetitisíce za to, aby jim někdo dal návod na ideální život. Někteří jsou tak oddaní, že si dokonce i nechali poradit, jak takový ideální život přesně vypadá.

Není nic špatného na tom nechat se inspirovat někým, kdo žije to, co předává, někým kdo je autentickým vzorem. Ale kolik takových opravdu je.

Jen se zastavme u toho, že by mělo jít o inspiraci, nikoliv slepé následování. Z podstaty věci podle mě není vůbec žádoucí natož zdravé chtít mít život jako někdo jiný. Věřím totiž, že jsme tu právě proto, abychom objevili proč jsme tady konkrétně jako my, jako naprosto individuální, unikátní a už nikdy se neopakující vyjádření samotného božství. jo, přesně tak - božství. Ale můžeme klidně jen střízlivě žít Života. Tohle je ta pravá osobní cesty hrdiny, mystika, alchymisty. A každý z nás jím v jádru je.

V tom leží podle mě ten největší smysl života. Užívat si svou jedinečnost, objevovat kdo skutečně, hluboce jsem, když od sebe odpářu všechny ty vrstvy, do kterých jsme se postupně zabalili během života...

...abychom zapadli, byli cool, zalíbili se, přidali si jako dobří lidé, nebo byli milováni. A je docela jedno, jaké kostýmky a šatičky si navlíkneme. Dokud to nejsme skutečně my, dokud nejsme naším pravým já, můžeme se pohybovat světem v tom nejzářivějším obleku a stejně budeme buď těžkopádní nebo se dusit. I já jsem se jeden čas dusila snahou o dokonalost, snahou o to být podle měřítek okolí, aby mi druzí neopakovali, že jsem divná, že to jak vidím okolní svět a lidi není normální, že na tu svou naivitu a pozitivnost jednou dojedu. Nedojela, respektive dojela - dvakrát až na konec světa:) Do Thajska, pak do Ameriky a nakonec do Střední Ameriky. Ve své odlišnosti, "divnosti " jsme objevila svůj největší dar. A to stejné, může naprosto každý.

Navíc, když objevíte kdo jste, ale i už i na samotné cestě, protože ta ve skutečnosti nikdy nekončí, budete mít i mnohem harmoničtější a zdravější vztahy - přátelské, partnerské pracovní. Budete totiž se světem sdílet své opravdové já, a díky tomu vysílat i pravdu o tom, kdo jste, budete mnohem čitelnější pro ostatní.

Jednoduše když je v souladu to, co říkáme a jak jednáme s naším vnitřním nastavením, jsme přirozeně v souladu i s ostatními. Nedochází k nedorozuměním a zbytečným konfliktům.

A nakonec když odhodíte své přebytečné ošacení a začnete si užívat naplno svou výstřednost a jinakost, začnete si i o to víc vychutnávat pestrost okolního světa. Svět je rozmanitý, život si chce vyzkoušet nejrůznější formy a projevy. Jakmile si to uvědomíme, včetně toho, že i my jsme toho nedílnou součástí, jsme na nejlepší cestě přijetí života takového jaký je, v jeho nekonečné bohatosti.

Období velké separace

Žijeme v době, kdy jsme sice spojení napřič celým světem sem a tam, a přesto se lidé nikdy necítili (aspoň, co je nám známo), více oddělení jako nyní. Žijeme v době velmi silně separace. I proto lidé trpí tolika duševními nemocemi, dochází k obrovskému nárůstu úzkostí, depresí, dokonce i sebevražd, a bohužel i u dětí. Naučili jsme se totiž skvěle pracovat s hmotou, máme všechny ty úžasné technologie usnadňující nám život, současně se právě ony vyvíjejí mnohem rychleji než náš mentální nebo emocionální svět. Hmoty jsme si začali vážit více než ducha. Hlavním pohonem se stala spotřeba. Paradoxní je, že čím více máme, tím více duševně strádáme. Ztratili jsme pod tou záplavou nekonečné nabídky třpytivých lákadel balanc.

Nikdy jsme v (známé) historii neměli plošně více materiálního blahobytu jako teď. I docela obyčejný člověk si žije lépe než většina šlechticů v dřívějších dobách. A přesto strádáme, trápíme se. Ne a ne zaplnit to prázdné místo uvnitř nás a je jedno kolik bot, hodinek, aut, baráků, milenek, kariérních úspěchů, peněz nebo trofejí máme. Stejně nejsme šťastní. Pravé štěstí totiž není emoce, nemá nic společného s nekonečným naplňováním našich potřeb, jejichž původ je většinou egoistický, anebo si s námi jen hraje naše mysl a my se fixujeme na přání a touhy druhých. Chceme to, co mají druzí, protože máme dojem, že když to budeme taky mít, tak konečně budeme naplnění. Jak řekl Karel Čapek: "Žádná věc ještě nikdy neudělal nikoho opravdu šťastným".

A proto...

Otázka Kdo jsem? Kdo opravdu jsem? Je podle mě nejdůležitější otázka, jakou si člověk může položit.

Je mnohem, mnohem důležitější než všechny ty otázky, které si denně klademe ohledně našich cílů jako jak vydělat na to nové auto, nebo dům na Bali, nebo jak najít ideální práci, či partnera. Protože, dokud neznáme svou skutečnou, ryzí podstatu, můžeme se honit do konce života za cizím ocasem a divit se, že nejsme doopravdy šťastní. Štěstí, celistvost, mír je naše práva podstata, kterou najdeme teprve, když si dovolíme sami sobě upřímně položit otázku Kdo jsme? Co je moje přirozenost, moje pravé já? Teprve tehdy začíná to opravdové dobrodružství, tehdy začíná naše cesta hrdiny.

Jak už jsem zmiňovala - štěstí není emoce, nemluvím tu o stavech, za kterými se honíme skrze nejrůznější potěšení. Dokud je naše štěstí pořád závisle na vnějších objektech, subjektech (lidech :), jsme velmi snadnou loutkou externích okolností. Jenže tohle všechno se může mžikem oka změnit: můžeme přijít o všechno a všechny, i takové situace se v životě dějí.

Proč vždycky nechtít všechno, co si přejeme?

Nikdy jsem nebyla fanynka ezo hesel: Můžeš mít všechno, co chceš. Stačí si to jen dovolit, Zasloužíš si to nejlepší. Jsi bohyně, královna svého života (stačí si koupit můj předražený kurz). Na samotných heslech, kromě toho prvního, není nic zase tak špatného. Jen jen důležité si položit otázku: Opravdu vím, co chci? Nebo možná trochu jinak: Opravdu vím, co je pro mě správné, co je se mnou v souladu? Je totiž tak lehké lidi přesvědčit, utvrdit je v tom, že něco nejprve musí najít, aby to měli, že jim něco pořád chybí. Vyvolat v nich dokonce strach, nebo pocit, že jejich život není dost, když nemají tohle a tamto.

Blbooooost. Nic vám nechybí. Všechno už máte. Přímo pod nosem, celou dobu.

Když si uvědomíte, že...

Místo, které hledáte, je místo odkud se díváte.

Dám vám jednu ráda: Nenechte se přesvědčit o tom, že vám něco chybí. Začnete věřit tomu, že už všechno máte, jen jste na to zapomněli. A pokud si čtete tento text, tak už jste se rozpomněli. Zkuste změnit svou perspektivu a přistupovat k sobě nikoliv z místa nedostatku, ale místa otevírání se novým vrstvám sama sebe, které jsou ve vás odjakživa - jen jste na ně zapomněli. V každém je dokonalost. A nenechte se ani zmást tím, že to zní jako další ezo hezká větička. Bude vám to tak znít, dokud si ,,nedovolíte" objevovat kdo jste, co je vaše podstata, za všemi těmi podmíněnostmi, které sbíráme celý život. Děje se to všem, je to součástí toho být ve společnosti a nemusíme v tom zákonitě hledat nějaké bubáky. Společnost se nás snaží přizpůsobit k obraz svému, abychom ji lépe sloužili jako hodná homogenní jednotka, jež si příliš nevyskakuje a moc nežádá a zapadne přesně jako malé kolečko do obřího stoje. Kdyby nám to přinášelo naplnění, klid a mír, proč ne. Jenže to se neděje. Je naší podstatou chtít od života víc, je naší podstatou hledat štěstí a naplnění, je to vyšší záměr Života. Jenže, jak už víte, není štěstí jako štěstí a chtěním od života víc mám namysli překročení našich materiálních, emocionálních a mentálních potřeb. A postupně to začíná cítit více a více lidí. Obrovské množství jedinců se probouzí do své autenticity a netouží po ničem jiném víc, než být jednoduše sami sebou.

A jakmile se někdo stane sám sebou, stane se hned několik úžasných věcí:

Takový jedinec začne přispívat do společného díla jménem Život tím nejlepším možným způsobem, začne vyzařovat světlo a lásku a úplně přirozeně podporovat druhé v tom, aby si i oni dovolovali být sami sebou. A tohle se postupně stává řetězovou reakcí pozorovatelnou po celém světě.

Jakmile se člověk stane sám sebou, přestane se bát života, přestane se strachovat o budoucnost, probudí se v něm plná důvěra v život, probudí se v něm obrovská vnitřní síla, radost a klid.

Takový člověk ví a cítí, že se o sebe může kdykoliv opřít, že má k dispozici vnitřní moudrost (intuici), jež ho vede jeho osobní životní cestou tím nejlepším možným způsobem, aby se mohl plně rozvíjet, sdílet své dary a sloužit lidstvu tím nejpřirozenějším způsobem.

Pro všechny Generátory a Manifestující generátory jsem i proto sepsala podrobný e-book (více než 180 stran) Průvodce, který vás velmi detailně seznámí s tím, jak se propojit se svou vnitřní moudrostí, intuicí, jež je nejlepším navigátorem ke spokojenému a klidnému životu.