Naše představy ve změnách globálního nastavení a dva světy

Naše představy o tom, co je a není správné se neustále proměňují - proměňují se nám jako jednotlivcům, ale i společnosti, jednoduše proto, že to jsou představy - výchovou, školským systémem, morálkou, tzn. danou kulturou, potažmo společností a historických kontextem vštěpované postoje, názory, koncepty, které si přirozeně v rámci života osvojujeme, abychom zapadli. Dříve to bylo nezbytné pro naše přežití. Jednotlivec neměl v pravěku, ve středověku, ani v raném novověku nijak zvlášť velkou šanci přežít, tak jsme se shromažďovali a vytvářeli nejprve tlupy, pak vesnice a městské státy, a nakonec státy a národy, abychom co nejvíce zabezpečili naši schopnost přežít. Ale abychom mohli v takovém uspořádání fungovat, museli jsme se jako jednotlivci, skupiny atd. přizpůsobit. Odpovídalo to nastavení dané doby, potažmo úrovni tehdejšího kolektivního vědomí. Člověk byl obecně jedinec velmi pudový, instinktivní a agresivní, a tak nad sebou potřeboval pevná pravidla a jasné mantinely, aby se dokázal vůbec uspořádat do nějakých větších celků. Potřeboval k někomu vzhlížet, někoho následovat: Boha, kněze, krále, náčelníka, aby pořád jen nevlčil, potřeboval a taky měl kolem sebe spoustu vnějších autorit, a tak rovněž málo svobody. Klasická nepřímá úměrnost: čím více pravidel, tím méně nezávislosti. A taky tu bylo hodně pocitů viny, studu, bezmoci, apatie, prostě nastavení na velmi nízkých úrovních vědomí, díky čemuž si např. církev získala v minulosti tak obrovskou moc (i majetek), po staletí ji budovala a skrze ni manipulovala o sto šest.

V prvních fázích naší existence jsme postupovali hierarchickým způsobem ve vývoji od agrese a sobectví (na úrovni národů i jedince), a starali jsme se maximálně sami o sebe, svou rodinu, nebo tlupu, až jsme konečně došli ke spolupráci, jinými slovy od první čakry (základní přežití), k druhé (tvoření, párování), ke třetí (vůle, spolupráce z ega). Našli jsme vůli, společnou motivaci, proč spolupracovat. No jednoduše proto, že jsme postupně začali zjišťovat, že tenhle přístup je lepší než vzájemné vyvražďování, že to přežití zajistí ještě lépe a ještě k tomu se nám v souvislosti s tím zlepšuje život, protože je více času na budování a vymýšlení různých životních vychytávek, když už všechen čas nespotřebují jen války a vzájemné masakrování. I když bohužel i v 21. století to máme pořád zapotřebí. Cestou jsme přišli aspoň s celou řadou skvělých vynálezů a radikálně zlepšili zemědělství, a to dokonce až tak, aby to uživilo nakonec miliardy lidí a polovina z nich ještě zvládla být obézní.

Posledních pár stovek let hrála hlavní roli mysl. Od instinktivních bytostí jsme se postupně vyvinuli v bytosti racionálně-emocionální (nebo emocionálně-racionální? :), kdy se střídavě s různou převahou řídíme směsicí svých nezpracovaných emocí (zátěž po našich předcích, traumatech z dětství, zranění), nebo převzatých konceptů nejrůznější provenience - duchovních, filozofických, vědeckých, no prostě iracio i racio:) v kombinaci s naším programem získat to, po čem toužíme, protože jsme ještě velmi spojeni se svým egem a jeho potřebou zajistit si materiální zabezpečení (někdy dokonce za každou cenu).

V roce 1781 však došlo k posunu našeho vědomí (jasně, že ne ze dne na den;), a z původně 7-centerních bytostí (viz 7 základních čaker a hierarchické uspořádání vývoje), kterými jsme byli právě do této doby, jsme se stali bytostmi 9-centerními, které už na rozdíl od předešlých nejsou (geneticky, energeticky) nastaveny na to, aby operovali v režimu přežití, jednoduše proto, že materiální blahobyt je na vzestupu, a dnes dokonce na takové úrovni, že ve vyspělých státech se musíte hodně snažit, abyste nepřežili :) Tou dobou mimochodem dochází také k průmyslové revoluci (začátek je datován 1770) a krátce předtím ke vzniku USA (1776).

Jenže zvyk je železná košile a pro velkou řadu lidi je i dnes stále velmi náročné se dostat z nastavení, že život je náročný, že nejsou více než jeho obětí, že si musí vydřít, vybojovat, aby se měli dobře. A není to jejich vina. Tohle nastavení je často jako zažraná špína a neodstraňuju se vždycky snadno. Mnohdy to člověk dokonce plně mentálně chápe, ale jeho fyzický systém ne a ne se tohoto zakódovaného prožitku vzdát. Často to pak vede k tomu, že mladší generace si klepe na čelo, jak je možné, že to někomu nejde se pohybovat životem tak lehce jako jim. Pravdou je, že to nám to jde i díky tomu, že nám cesty prošlapaly generace před námi, které to měly v mnohém o mnoho náročnější, neboť opravdu fungovaly v docela odlišné globální úrovni vědomí. A tak skutečně nemá cenu cokoliv komukoliv vyčítat. A za posledních pár dekád došlo hned k několika skokům v posunu vědomí (1987, 2012, 2021).

Ocitli jsme se ve značně paradoxní situaci: Velká část lidstva žije v docela jiném světě (pod úrovni 200 v úrovni vědomí - viz Hawkins), než ta další (nad 200). Aktuálně se nacházíme opravdu v době, kde někteří žijí ve "Starém světě" 7-centerních bytostí, které se neustále bojí (i když nemají ve skutečnosti čeho; vlk je nesežere, hlady taky neumřou,; maximálně jim nezbyde na Netflix, nový mobil, apod.), a zaprodávají svou každodenní energii věcem, které je nenaplňují a opravdu věří, že to jinak nejde. A pak tu jsou lidé, kteří ani nemusí znát Human design, a jednoduše jejich vědomí už je v jiné úrovni, a tak je i pro ně tento svět docela jiné místo, než pro ty z první skupiny. Tito lidé svobodně tvoří, čím dál tím více v souladu s tím kdo jsou a co je baví, života se nebojí, naopak v něj mají plnou důvěru, neb mají lnou důvěru v sami sebe. A pak tu jsou samozřejmě ti na pomezí, kteří se ještě nerozhodli, do kterého kempu skočí natrvalo.

Ano, jsou tu doslova dva světy: Stará Země a Nová Země, žijeme na stejné planetě a přitom vlastně každá skupina na jiné. A oba tábory mají samozřejmě tisíce důkazu, že mají pravdu, jejich každodenní realita jim to totiž potvrzuje. A tak se není o čem dohadovat. Pravdu mají obě party, každá tu svou. Každopádně všichni (tím si nejsem upřímně jistá) máme stejný potenciál si uvědomit, že nemusíme svůj život žít z pozice oběti (alá musím se přizpůsobit; dělat, co mě nebaví, nedává smysl, abych přežil; "tak prostě život už chodí"; do člověka jsou zapsány až otrocké kódy - typické pro generátory), a můžeme objevit kdo jsme a skrze to i zjistit, že to jde i jinak, že tento příběh už není platný, že mu vypršela expirace. Tato doba je úžasná v tom, že můžeme konečně naplno žít sami sebe, objevit kdo jsme jako jednotlivci, svoji individualitu, dělat, co nás naplňuje a baví a tím i naplnit svůj účel a cítit v životě smysl.

Už jsme vystoupali po všech úrovních Maslowovy pyramidy a na úplném vrcholku jsou dveře s nápisem: Seberealizace. A právě tady začíná docela nové dobrodružství, nová kapitola s názvem Život je hravá a docela individuální zkušenost.

A můžeme za hlavu hodit starou knihu s titulem: Život je každodenní boj, a jen ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější v kolektivu zvítězí. Protože nejen jako jedinci ale dokonce lidstvo, a právě proto i jako jedinci :) se přesouváme z kolektivního účelu lidstva, kdy hlavní roli hrálo budování komunit, společenství, církví, i institucí, a také rodina (Inkarnační kříž plánování: 40/37, 16/9; období: 1621 až 2027) do velmi individuálního poslání, kterému se poetický a trefně říká Spící fénix. Předchozí 400 let dlouhá éra přinesla nebývalý pokrok, právě proto, že lidstvo bylo schopno spolupracovat do té doby nevídaným způsobem. Více jak čtyři století se nad námi vznášeli kolektivní a kmenové energie, jenže to se velmi rychle chýlí ke konci. Komu zvoní hrana? Spoléhání se na vnější autority napříč všemi rovinami.

Fénix, je mytologickým symbolem transformace, a právě na jeho křídlech se přenášíme do zcela archetypálně odlišného období

(a už nějakou dobu je tahle energie ve vzduchu). V hlavní roli tradičně vystupují čtyři hlavní energie: první dvě jsou součástí tzv. integračního okruhu (brána 34 a 20), jejichž hlavním tématem je (sebe)posílení, proces individualizace, kdy se odlišujeme od všech ostatních. Další brána (59) je spojena s kvalitou transparentnosti/upřímnosti (sama k sobě a světu), a vede nás tedy ještě hlouběji a blíže k autenticitě, opravdovosti. Důležitá také bude naše schopnost transformovat náš vztah k emocím, nestávat se jejich obětí, ale naučit se využívat jejich moudrost (brána 55), a konečně propojení s přítomností (brána 20), z které budeme čerpat naši sílu (brána 34) i schopnost reagovat na život tak, aby to s námi bylo co nejvíce v souladu.

Klíčem je uvědomění si, že jedinou a nejspolehlivější autoritou jsme sami sobě jen my sami.

Takže pokud si například potrpíte na plánování, nechci vás zklamat, ale bude vám to docela k ničemu. I díky kvantové mechanice (z které je pořád každý docela jelen; hlavně pak ty nejlepší mozky světa, - tzn. špičkoví vědci; což je k nevíře, protože ,,končes" komunita se jen hemží absolutními odborníky;) si stejně uvědomujeme, že i čas je nakonec jen konstrukt mysli, který si vytvořila, aby se dokázala orientovat v nekonečném oceánu potentiality vědomí (a pak i ty minulé životy nabývají zcela jiného významu ;). A nemusí být ani řeč o kvantové fyzice, protože posledních pár let se nese solidně v duchu "člověk míní, život (bůh) mění". A právě naše schopnost dokázat být co nejvíce v přítomném okamžiku a rozhodovat se z bodu nula, bez zbytečných očekávání, projekcí a plně napojeni na moudrost těla (vnitřní hlas, autoritu), nám umožní se pohybovat světem s lehkosti, klidem a nadhledem, ať už se kolem nás bude dít cokoliv. 

A vlastně i to je důvod, proč vznikl Human design, aby nás na tento přechod připravil a umožnil nám se napojit plně na sebe, na vědomí nás samých, na naši vnitřní navigaci, protože na instituce jakéhokoliv druhu (náboženské, ekonomické, státní) je čím dál tím menší spolehnutí a ještě menší v budoucnu bude. Vstupujeme do éry, kde se potřebuje každý naučit plně spoléhat sám na sebe, v čemž ho plně podporuje to, že ví, kdo je, a nesnaží se být nikým jiným než tou nejupřímnější a nejautentičtější verzí sama sebe, a právě i tím bude pak přínosem konkrétní komunitě a ona jemu. A pak to bude dobrý!

Takže pokud neznáte ještě svou mapu Human design, doporučuji si vytvořit, ať můžete své dobrodružství začít co nejdříve.