Neobyčejně obyčejná Duchovnost

Nikdy jsem se necítila příliš doma v novodobém ezo přístupu nebo komunitě, nikdy jsem netoužila po tom být královna ani bohyně, natož kněžka. Dnes už se přiznám otevřeně, že mi to přišlo takové až dětinské. Odmalička mě ale zajímalo, co je za oponou. Co je za těmi všemi příběhy, mytologií a božstvy, ke kterým se tak silně jako lidstvo vztahujeme a které jsme tolik tisíciletí uctívali. Jaký to má přesah? Jaký má tenhle konstrukt význam?

Vždycky mě více zajímala podstata, než výsledek.

Jen naše ego se více orientuje na to, co z toho bude mít, co získá, a je jedno jak moc duchovně se to tváři. Lidé se v oblasti duchovna začali více ptát: Co získám, když se vydám touto cestou? Podle mě je to ale úplně absurdní otázka. Dlouho jsem si nebyla docela jistá, že právě tohle je to moje, ta moje Pravda. Dnes už to vím, a je to nádherná úleva. Teď už chápu, proč mi nikdy tahle otázka nepřišla důležitá, proč mi to přijde, nevím, jak to říct lépe, manipulace naší mysli a ega, kdy si navíc myslíme, jak moc nejsme duchovní. Možná lepší je slovo vynucování. Upřímně, nechci si vynucovat na životu jak přesně se má odehrávat, když ty nejlepší věci se vždycky staly nečekaně. Někdo řekl:

,,To nejlepší na tebe čeká za rohem.”

A proč? Protože prostě když jsme, opravdu JSME hluboce v přítomnosti (ne, jen když si to myslíme:), ale kdykoliv se skutečně rozpustíte v přítomném okamžiku, jste v té nejvyšší vibraci (když použiju ezo terminologii), jste v samotném středu BYTÍ, EXISTENCE, jste sladění se samotným Životem. A tam se dějí ty pravé zázraky, tam jste svou ,,nejvyšší verzí”, tam prožíváte své božství, i proto je vám tam tak dobře, i proto jste v těchto okamžicích opravdu šťastní.

A upřímně, je docela jedno, zda se vám to děje při meditaci, nebo když malujete, milujete se, nebo hrabete listí. Abyste byli v těch nejvyšších vibracích nemusíte ani chodit na rituály, foukat si rapé, meditovat, mantrovat, ani mít orgasmus. Nemusíte doslova dělat nic speciálního.

Stačí být plně přítomní. To ale egu nestačí.

Ego nesnáší obyčejnost, nemá tam totiž žádnou důležitou roli. Ztrácí se v ní, stejně jako v přítomném okamžiku. Nenechejte si nakukat, že je potřeba dělat něco extra spirituálního, abyste byli spirituální. Nemusíte vědět nic o čakrách, Atlantidě ani kundalini energii, a přesto být se svým duchem spojení mnohem více jen tak, na přímo, skrze PŘÍTOMNOST a pocit vnitřní plnosti, nebo skrze vášeň, kterou prožíváte během určité činnosti. I proto nás tolik fascinuje hudba, malby, umění, které bylo vytvořeno v této energii. Promlouvá z něj samotné božství. Přímá božská inspirace. Proto určitá díla obdivujeme tisíce let a dotýkají se nás uvnitř a jiná si užijí 5 minut ( dnes spíše 5 vteřin:) své slávy a toť vše…

Ach, je to tak jednoduché a přitom si to většina lidí nechce připustit: DUCHOVNOST je docela OBYČEJNÁ. Nepoukazuje na sebe, nesnaží se vynikat, ani zářit více než ostatní. Ona prostě JE.

Spirituální nejsme proto, že něco speciálního děláme, ne proto že se specificky oblékáme, ani ne proto že každý den denně dvě hodiny meditujeme, duchovní jsme už svou podstatou, jsme Duch, stejně jako jsme Mír, Láska. Duchovnost je vnitřní kvalita, nemá nic společného s ezo vnějšími proprietami, to je image. Nic proti ní, ale člověk není tím vic duchovní, čím více kamínků si pověsí na krk. Ano, je to příjemné, může nás to podpořit, ale opírat o to svou spiritualitu je úsměvné.

Duchovnost je imanentní kvalita každého, a tedy každého člověka na této planetě. Někteří jen zapomněli. Ty jsi duch, už teď si dokonalým vyjádřením Života, Zdroje, Božství. Ani to jinak nejde. To je esence veškerého života.

Stačí se jen ROZPOMENOUT.

A upřímně, nechci aby mi někdo zprostředkovával moje božství. Co to je za blbost. Už jim jsem a přitom v té nejobyčejnější podobě. A když na chviličku zapomenu, jdu do přírody, dotknu se stromu, pohladím trávu, zastavím se, zaposlouchám do obyčejného zvuku větru; pomazlím se svým kocourkem, najdu si tiché místo.

Upřímně můj život je o tolik lehčí, snadnější a pestřejší od té doby, co se nesnažím manifestovat ani kvantovat. Nesnažím se ovládnout těch 70. tisíc myšlenek, které v průběhu průměrně každému proběhnou hlavou. Nejsou ani moje, tak proč bych jim měla věnovat větší pozornost, než je potřeba. A stejně mě to nikdy doopravdy nebavilo…pořad si něco vizualizovat, kontrolovat mysl a své myšlenky, afirmovat, vytvářet vision boardy a upřímně, pro mě podobný nesmysly (zdůrazňuji pro mě).

Nikdy mi totiž nešlo více o výsledek než o samotnou cestu, protože nějak tak vnímám, že nás to ve skutečnosti odvádí od pravého prožívání, bytí. I v té spiritualitě se vlastně tady u nás pořad za něčím honíme. Už se za ničím nehoním a přitom mám paradoxně vše, po čem může člověk jen toužit: znám své poslání, mám harmonické vztahy, svojí vášní podporuji druhé. Je to krásné, úlevné a přitom tak obyčejné zároveň.

Asi i proto si na Human design nejvíce cením toho, že jeho přístup vede k pochopení našeho pravého já, světa duality, abychom z ni mohli vystoupit. Nesnaží se vás spojovat s ničím menším než s vaším pravým já, s vaší opravdovostí. Human design přímo vyzývá, abyste se naučili naslouchat a důvěřovat sami sobě, abyste ani jej jako systém nepovažovali za dogma, autoritu.

Vy JSTE plnou a jedinou Autoritou svého života.

Avšak pokud potřebujete stále podporu, je to v pořádku. Jen k nikomu nevzhlížejte. Neotravte svůj vnitřní prostot tím, ze si myslíte, že někdo je lepší než vy, že někdo má lepší život než vy. Navíc v dnešní době, kdy je tak jednoduché podlehnout iluzi dokonalosti života někoho druhého. Pamatujte, každý vám ukazuje jen to, co vám chce ukázat. Včetně mě :)) A vy nevíte, co nevíte. V takovém světě žijeme a AI nás o tom přesvědčuje více a vîce, o samotné iluzornosti světa.

Chápu, že ne každý je přípraven se pustit. Avšak pokud chcete někoho nasledovat, ať vám to dotyčný slouží jako INSPIRACE.

Pamatujme, že nikdo není víc, stejně jako nikdo není míň. Pokud k někomu vzhlížíte, vzdáváte se vlastně své vlastní síly.

Pokud tedy potřebujete vedení, Ale ať jde aspoň o někoho, kdo skutečně žije to, co učí. To je totiž podle mě skutečně jediné, na čem záleží.