Skutečná láska

Pro mě skutečná láska je, když necháte toho druhého, aby byl plně sám sebou a stejně tak i vy si můžete dovolit být ve vztahu plně sami sebou.

K čemu nám jsou vztahy, kde nemůžeme být autentičtí...takoví jací jsme, kde musíme schovávat kdo jsme, protože to není přijímáno, nebo kde předstíráme, že jsme někdo jiný, abychom si něco nebo někoho udrželi, kde se bojíme být sami sebou, abychom o vztah nepřišli?

Má odpověď je: K ničemu!

Naše AUTENTICITA je tím největším pokladem, který v sobě neseme.

Naše AUTENTICITA je Svatým grálem , který hledáme.

Skrze autenticitu totiž můžeme (konečně) být spokojení s tím, kdo jsme, přijímat se takoví, jací jsme.

A lidé, co si dovolují být sami sebou, JSOU sami sebou, si přirozeně (zpravidla) mnophem více užívají život a takév odlišnost a unikátnost druhých. Nesnaží se je neustále měnit, ovlivňovat, manipulovat, už nebojují, snadno odpouštějí... Jinakost druhých už neznamená ohrožení, ale obohacení.

Pokud nemůžete být ve vztahu opravdu sami sebou, tak z něj raději odejděte.

Říkám vám to narovinu, bez příkras a výmluv. A je jedno, zda je to vztah partnerský, přátelský, nebo pracovní.

Nesnažte se být někým, kým doopravdy nejste, jen abyste neztratili to, co k vám stejně nepatří, nebo abyste získali někoho, s kým vám nakonec nebude dobře, protože se vedle něj popíráte.

Je to ztráta času a plýtvání vaší drahocenné energie a vašeho opravdového potenciálu.

AUTENTICITA je přijetí, svoboda, lehkost, hravost...

AUTENTICITA transformuje, osvobozuje, léčí, probouzí...

AUTENTICITA je projev DUCHA.

AUTENTICITA je ta nejvyšší úrověň duchovnosti.

...protože AUTENTICITA je PRAVDA.

A my jsme tu především proto, abychom objevili svou pravdu, svou vnitřní pravdu, to, co nás obohacuje, baví, rozvíjí, spojuje s druhými... Abychom objevili, kdo opravdu jsme a zamilovali se do toho.

A pak můžeme...konečně...i pocítít skutečnou lásku a spojení s druhými (bytostmi).

Proč si myslíte, že po světě chodí tolik nespokojených, frustrovaných, unavených a nemocných lidí? Protože si ještě nedovolili, netroufli žít, to kým opravdu jsou.

A není to jejich vina. Každý máme jinak naloženo. Svět je plný výzev a spletitých her. Je snadné se zamotat do iluze, že život je především o tom vlastnit kupu věcí, co ani nepotřebujeme, toužit po slávě, úspěchu, dokonalém partnerovi apod. Je to velmi silná kolektivní iluze, která nás masíruje na každém kroku, kdykoliv se díváme na televizi, skrolujeme na sociálních sítích, procházíme se po městě, kde nás ze všech stran na něco lákají.

Velkou část života na nás někdo volá, že bychom něco měli a něco neměli, že když budeme dělat tohle, stane se tohle a naopak když nebudeme dělat tohle, stane se nebo nestane něco jiného. Už od narození jsme domestikovaní, ochočovaní, abychom posloužili celku žijícímu v nepravém já, kolektivním představám o tom, jak by měl vypadat správný lidský život.

Svět se nás snaží přesvědčit, že ví lépe, kdo jsme, jak bychom se měli chovat a projevovat.

Jenže nikdo neví lépe, než vy sami, kdo jste, co je pro vás nejlepší a jak žít svůj život.

Obecným návodům zvoní rychlý umíraček.

Skutečná láska je najít odvahu být sám sebou, ať si o tom okolní svět myslí své. A teprve tehdy, když jsme opravdoví, můžeme i vytvářet vztahy založené na vzájemné upřímnosti, cítít blízkost, skutečnou intimitu, a nakonec možná i bezpodmínečnou lásku.

A opravdově se milovat takoví, jací jsme.

A ano, ani náhodou to není snadné, obnáší to mnoho ztrát a loučení, ale na konci čeká svoboda a opravdovost.