Svobodná vůle. Má tohle téma vůbec řešení?

Máte tu novou hračku, AI. Taky si s ní rádi hrajete? Zeptala jsem se jí:

1)Jaké jsou nejnovější poznatky z neurovědy ohledně svobodné vůle. Jaký je aktuální názor vědy na to, zda má člověk svobodnou vůli?

Neurověda se v posledních letech intenzivně zabývá otázkou svobodné vůle, přičemž výsledky výzkumů přinášejí nové pohledy na to, jak naše rozhodnutí vznikají.​

Libetovy experimenty a jejich reinterpretace

V 80. letech 20. století prováděl Benjamin Libet experimenty, které naznačovaly, že mozková aktivita předchází vědomému rozhodnutí o pohybu. Tato zjištění vedla k debatám o tom, zda máme skutečně svobodnou vůli. Nicméně Libet sám tvrdil, že vědomí má schopnost „veta“ – tedy možnost potlačit již zahájený impuls k akci, což nazýval „free won't“ Wikipedia.​

Novější výzkumy a kritika determinismu

Nedávné studie zpochybňují deterministický výklad Libetových experimentů. Například výzkum z roku 2019 ukázal, že tzv. readiness potential (přípravný potenciál) se objevuje pouze u náhodných rozhodnutí, nikoli u promyšlených voleb, což naznačuje, že vědomé rozhodování může mít odlišné neurologické základy Wikipedia.​ Dále, studie z roku 2024 publikovaná v Scientific American uvádí, že mnoho neurovědců, včetně těch, kteří dříve podporovali názor o neexistenci svobodné vůle, nyní uznává, že předchozí důkazy byly nesprávně interpretovány a že neurověda dosud neprokázala neexistenci vědomé svobodné vůle Scientific American.​

Komplexní pohled na svobodnou vůli

Někteří vědci navrhují nový způsob chápání svobodné vůle jako schopnosti reagovat na důvody a mít vnitřní kontrolu nad svým chováním, spíše než jako absolutní nezávislost na biologických a environmentálních faktorech PMC.​

Současný vědecký konsenzus nenabízí jednoznačnou odpověď na otázku existence svobodné vůle. Zatímco některé studie naznačují, že naše rozhodnutí mohou být předurčena neurologickými procesy, jiné poukazují na schopnost vědomého ovlivnění našich činů. Debata o svobodné vůli tak zůstává otevřená a vyžaduje další interdisciplinární výzkum.​

2)Tak zamyšlení. Co si myslí vědci o tom, že jsme produktem genetiky, výchovy, prostředí, kultury, doby, protože my jsme. Ovlivňuje nás všechno, co jsme zažili od dětství, to se do nás otiskuje vědomě i nevědomě, stejně jako nás údajně ovlivňují i faktory v prenatálním období a jsme podmínění tématy doby, co se v dané době řeší, jaká je životní úroveň apod. Jak by bylo vůbec možné si skutečně vybrat. Vybíráme si maximálně z proměnných, v kterých se pohybujeme, a otázka je, do jaké míry předurčily všechny ostatní faktory to, jak se nakonec rozhodneme.

Tohle je nádherné a hluboké zamyšlení. Vlastně se dotýkáš jedné z nejpalčivějších otázek filozofie, psychologie i neurovědy: co to znamená být svobodný, když jsme zrozeni do světa, který jsme si nevybrali, s tělem, které jsme si nevybrali, v čase, který jsme si nevybrali, a vyrůstáme ovlivňováni každou vteřinou od početí dál?

Determinismus v moderní vědě

Mnozí vědci – zejména v oblasti neurovědy, psychologie a evoluční biologie – souhlasí s tím, že člověk je z velké části formován:

• Genetikou (např. temperament, sklony k úzkosti, inteligence, schopnost empatie),

• Výchovou (styl rodičovství, rané zážitky bezpečí nebo zranění),

• Kulturou a společenským kontextem (např. hodnoty, role pohlaví, očekávání doby),

• Sociálním prostředím (třídní postavení, vzdělání, sousedství, ekonomická stabilita),

• Prenatálními a perinatálními vlivy (stres matky, výživa, porodní trauma),

• Historickým kontextem (válka/mír, pandemie, technologická revoluce…).

  
  

Tyto faktory nás nesmazatelně „naprogramují“. A jak jsi trefně poznamenal/a – pak se zdá, že si vybíráme jen z variant, které nám svět umožnil poznat. Ale je tu háček… Ne všichni vědci se smíří s absolutním determinismem (tj. vše je dáno příčinou, svoboda je iluze). Filozof Daniel Dennett například říká:

„Svoboda není o tom být mimo příčinnost, ale o tom být její součástí – a být schopen jednat na základě svých důvodů.“

Jinými slovy, i když jsme ovlivněni mnoha faktory, svoboda může spočívat v naší schopnosti reflektovat, přerámovat a jednat v souladu s hlubšími hodnotami – které si můžeme postupně uvědomovat.

A co říká psychologie a spiritualita?

• Psychologie (např. Carl Jung) upozorňuje: „Dokud neučiníš nevědomé vědomým, bude to řídit tvůj život a budeš tomu říkat osud.“ Tedy: jistě jsme formováni, ale právě vědomí a sebepoznání mohou nabídnout větší prostor pro svobodu.

  
  

• Védanta a buddhismus učí, že „osobnost“ je souhrn skandh (dočasných složek) a že skutečná svoboda nepřichází z ega, ale z poznání pravé přirozenosti – čirého vědomí, které není podmíněno.

  
  

• Gene Keys a Human Design mluví o tom, že jsme skutečně „naprogramováni“, ale skrze pozorování a souhlas se svou jedinečností můžeme vstoupit do vyšší úrovně svobody – nikoli jako vzpouru, ale jako návrat k sobě.

• 
  
  
  

Tak jak si vybíráme?

Možná platí:

Nesvobodní jsme do té míry, do jaké jsme nevědomí. A vědomí je cesta ke svobodě, ne její záruka.

Možná si nevybíráme zda nás ovlivňuje minulost. Ale můžeme si postupně vybírat jaký vztah k ní zaujmeme. Zda budeme jednat z automatismu – nebo z hlubší přítomností. To není absolutní svoboda. Ale je to síla, kterou lze kultivovat. A možná právě ta rozhoduje o všem.

3)Jaký měl pohled na svobodnou vůli Alan Watts?

Skvělá otázka – Alan Watts byl mistrem v demontáži iluzí Západu, a jeho pohled na svobodnou vůli se odvíjí z hluboké syntézy zenového buddhismu, taoismu, védánty a západní filozofie.

Alan Watts a svobodná vůle: iluze oddělenosti

Watts kladl zásadní důraz na to, že naše západní pojetí svobodné vůle vychází z mylného předpokladu – totiž že „já“ je oddělený činitel, jakýsi malý „pilot v hlavě“, který řídí tělo a mysl jako stroj. To je podle něj iluze ega.

„You are not a stranger in this universe. You are the universe experiencing itself.”

Jestliže jsme neoddělení od světa, pak otázka, zda máme svobodnou vůli, je podle něj špatně položená. Je to jako by vlna na moři říkala: „Já se rozhoduji být vlnou.“ Ale vlna je oceán. A stejně tak my jsme děním vesmíru – ne jeho pozorovatelem zvenčí.

Determinismus vs. svobodná vůle? Falešné dilema.

Watts často říkal, že spor mezi determinismem a svobodnou vůlí je pseudo-problém. V jedné své přednášce to říká nádherně:

„You can’t have half a coin. Heads and tails go together. Likewise, determinism and freedom are two sides of the same process.”

Jinými slovy: determinismus a svoboda nejsou protiklady, ale spolu tvoří celek – jako yin a yang. To, co vypadá jako příčinné proudění událostí, je zároveň kreativní tanec přítomnosti.

Je-li vše jedno, komu by byla svoboda dána?

Z perspektivy védánty, kterou Watts často používal jako jazyk svých obrazů, je Brahman (absolutní vědomí) samo-tvořící se, hrající si na mnohost. A my jsme jím. V tomto smyslu:

Nejsme loutky ve hře vesmíru – jsme to my, kdo si hru hrajeme. Jen jsme zapomněli, že jsme to my.

Proto pro něj svobodná vůle není schopnost ego-já ovládat svět, ale poznání, že jsme součástí kosmického procesu – a v tom poznání je hluboká svoboda, která už nemusí „chtít ovládat“.

Shrnutí ve Wattsově duchu:

• Svobodná vůle v západním smyslu je iluze – protože „já“ je iluze.

• Skutečná svoboda je v rozpuštění tohoto „já“ – v návratu k vědomí jednoty.

• Svoboda a determinismus nejsou v konfliktu – jsou různými pohledy na totéž.

• Nejsme oddělení pozorovatelé reality. Jsme její projev. A v tom je nejhlubší svoboda.

  
  

A jak řekl jindy s humorem jemu vlastním:

„The more a thing tends to be permanent, the more it tends to be lifeless.“

Tedy: i svoboda je proces, pohyb, proud – ne statický stav. Možná se „nevybírá“, ale tančí.