Tenká hranice mezi manipulací a čistým záměrem

Proč vytahuju tohle téma? Je to jednoduché — v hledáčku kolektivního vědomí je brána 26, které se v Human Design říká Egoista. V Genových klíčích se pohybujeme mezi základními úrovněmi vědomí — od stínové frekvence Pýcha, jež má potenciál se transformovat na Obratnost, až nakonec „vystoupá“ do úrovně siddhi — Neviditelnost.

"Řeknu ti jen to, co chceš slyšet a ještě dostaneš koláček."

Pro mě osobně je řeč o manipulaci tehdy, když člověk říká a dělá něco, co není v souladu s jeho vnitřní pravdou, s tím, kým opravdu je a čemu opravdu věří jen proto, aby něco získal nebo naopak něco neztratil. Manipulace je pro mě to, když mi někdo říká to, co předpokládá, že chci slyšet, aby mě dostal tam, kde mě chce mít. Manipulace je pro mě i to, když někdo sdílí svou pravdu, ale prezentuje ji jako pravdu univerzální, a pokud to někdo vidí jinak, přijde kritika nebo zesměšnění.

V podstatě manipulující vždy manipuluje i na hlubší úrovni sám se sebou. A ani to neví. Manipuluje jím jeho vlastní ego. Ego tohle umí. Ví, jak s kým mluvit a co říkat, aby získalo svoje. A lidé s genetickým kodonem 26 to mají přímo v krvi. Samozřejmě na nejhlubší úrovni je nám tato kvalita vrozená všem bez výjimky. I proto rodiče vždycky na určité úrovni manipulují své děti a děti zase své rodiče. Není tu nikdo, kdo by si nikdy nevyzkoušel obě role. Jak by řekl Ježíš: ,,Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.”

Manipulace jako evoluční nástroj

Manipulace se stala na dlouhou dobu evolučním nástrojem, i když její síla slábne. Víme, že ženy musely často manipulovat (své) muže, aby vůbec přežily a v některých částech světa musí stále. Manipulace je buď nástroj strachu, kdy nepracujete s čistými kartami z obavy, že když dáte přednost pravdě, nedostanete to, co chcete, že výsledek nenaplní vaše očekávání.A někdy jde opravdu o čistou snahu přežít; jindy jen o individuální pocit, že by mělo být po mém, že má osobní vůle je tu k tomu, aby se druzí i svět točili podle ní. Jindy nás motivuje nenasytná touha po úspěchu, uznání či dominanci. Ego už nás nechrání, jen prohlubuje iluzi oddělenosti, a pak tu máme až patologickou potřebu vynikat za každou cenu. A to je pak člověk překvapován, co jsou lidé ochotni udělat, obětovat, nebo čemu jsou schopni věřit. Jenže znáte to: pýcha a chlubivost (iluze výjimečnosti) předchází pád.....

Máme dojem, že do určitých sfér manipulace tak nějak patří. Zvykli jsme si — obchod, marketing, politika, média… To jsou oblasti, kde s ní prakticky počítáme. Víme, že nejrůznější firmy si najímají specializované odborníky, psychology, aby se nám dostali co nejvíce pod kůži (do hlavy) a my jsme koupili, co nabízejí… od produktů až po světonázor. I když i tento svět se postupně mění a přibližuje k opravdovosti a transparentní komunikaci.

Manipulace v seberozvoji

Svět, kde manipulaci předpokládáme méně, je svět seberozvoje. Jenže i z něj se za poslední roky stal lukrativní byznys. Inu — poptávka vytvořila nabídku. Ztracené duše byly kolikrát ochotny utratit statisíce za kurzy a mentoringy s vidinou lepších zítřků — ať už šlo o dokonalé partnery, milionové výnosy nebo rovnou kompletní život snů. Mnozí se hodně spálili, ale zároveň se poučili, a nakonec každá zkušenost je k nezaplacení. Oblast seberozvoje je o tolik zranitelnější, protože lidé mají sklony k naivitě zvlášť v náročných životních obdobích. Hledají naději, což je naše podstata. Hodně lidí stále věří, že je někdo zvenku může zachránit či spasit; zvlášť když tomu nasvědčují davy (stejně ztracených) obdivovatelů. Netýká se to samožřejmě všech (takže se nikdo nemusí čepířit a brát si to osobně, pokud tedy vyložene nemá nic lepšího na práci :). Článků na téma otevření očí a deziluzí tu bylo až až, i z mé vlastní iniciativy. :)

Ego a jeho role

Když však tohle téma visí ve vzduchu (viz planetární tranzit), byl by hřích se u něj nezastavit. Pro mě osobně je to příležitost ho zvědomit a uvést do širšího, pokud možno obecného kontextu.

V hierarchii center má ego důležitou roli (i tam leží zmíněná brána Egoisty). Je to místo, kde jsme pravděpodobně nejvíce zranitelní. Možná už jste někde postřehli, že stabilní energii tam má jen cca 35 % lidí. My, co jsme tam otevření, jsme tu napospas pocitu nesebehodnoty… nadosmrti. Kdepak, jen žertuji. Naopak potenciálem moudrosti je vnímat, jak to kdo s egem má a zda s jeho silnou a mocnou energií nakládá čistě, tzv. s čistým záměrem pro blaho celku, nikoliv jen své vlastní. Pokud člověk není pod vlivem represivního projevu ega, ale čerpá svou sebehodnotu z čistého bytí, dokáže dobře navnímat úroveň sobeckosti a nesobeckosti u druhých.

A tak se potkáváme s lidmi, kteří toto centrum mají definované a pořád ještě kopou jen za vlastní tým a své sobecké potřeby a chtění (zpravidla ze strachu nebo touhy po lesku).

A také s lidmi, kteří vnímají, že tahle cesta daleko nevede — materiálně možná ano, ale něco tomu chybí… spojení, pocit naplnění, smysl. Protože, když jste součástí týmu a přitom se staráte jen sami o sebe, nakonec se cítíte velmi osamělí.

Ve vesmíru existuje rovnováha a tak existují jedinci, skupiny, komunity, jejichž silná vůle a motivace slouží — slouží z lásky a pravdě — a jejich vlastní obohacení už není na prvním místě. I když definované ego tu je, aby si dobře vydělaloa mohlo se podělit.

Osobně jedny z nejlepších spoluprací mám s lidmi, kteří jsou touto energií obdařeni konzistentně, jinými slovy mají definované ego; zpravidla mají rovnou celou dráhu 44/26 (odevzdání) a je radost sledovat, kolik lidí dokáží zasáhnout a jak pozitivně, když jejich konání vychází z čistého srdce, z jejich upřimnosti, odproštěné od nutkání se především zalíbit a prodat za každou cenu. Ego osvobozené od strachu se stává mistrem marketingu srdce. A dokáže prodat jakákoliv produkt nebo myšlenku, které druhým skutečně poslouží. Čistotu neuvádím náhodou. Centrum ega bylo původně součástí srdeční čakry, než z ní vznikla centra dvě: G — centrum identity (vyšší Já) a Srdce — centrum ega, vůle a motivace (nižší Já).(Pozn.: akorát u nás se mu „srdce“ neříká, neboť je to pro většinu lidí zavádějící.)

Nezapomínejme však, že tahle hra není tak osobní, jak se zdá.

Každý hraje svůj part a není menších a větších rolí. A tak i pýcha a nadřazenost jsou přirozenou součástí vývoje. Je to to, co vytváří prožitek oddělenosti a nezávislosti — a právě bez něj bychom se nemohli posunout k dalšímu evolučnímu stupni: ke službě a potkat se jednoho dne v Jednotě. Individuální vůle se nakonec ukáže být iluzí a ego se stane neviditelným.