Kdo se bojí pravdy nemůže zažít skutečnou intimitu

Pravda je základním pilířem intimity.

Pokud ve vztahu nekomunikujeme - co se nám libí, co se nám nelíbí, co máme rádi, čeho se bojíme, co nám dělá radost, co cítíme apod., nedáváme tomu druhému možnost se na nás emočně napojit, poznat nás. Nepouštíme ho k sobě. A ten druhý netuší, kdo jsme, neví na koho se snaží napojit.

I proto se více a více vztahů, jež nejsou založeny na pravdě, ale strategických hrách, pohádkách nebo cizích pravidlech a neupřímnosti rozpadá.

Kým totiž jsme, když nejsme v pravdě?

Když se bojíme nebo nedokážeme svou pravdu vyjádřit? V tu chvíli kompromitujeme sami sebe a život filtrujeme přes nepravé já. A produktem nepravého já jen těžko může být opravdovost. Na druhou stranu právě bez ní nemůže být prožitá ani skutečná blízkost, hluboké spojení, naplnění.

A když nejsme v pravdě, jsme jen stínem toho, kým skutečně jsme.

Toužíte po hlubokém propojení s druhou bytostí, s životem, sami se sebou, po lásce?

Buďte v pravdě!

Pravda osvobozuje. Když konečně vyslovíme svou pravdu, odhodíme i náklad, jež jsme nosili často úplně zbytečně, nebo který minimálně dosloužil. To, co k nám nepatří, s námi stejně dlouho nezůstane, rozhodně ne v aktuálním nastavení.

Pravda začíná hrát první housle v symfonii kolektivního orchestru. A její zvuk bude zesilovat víc a víc jak se blížíme k roku 2027 a inkarnačnímu poslání Spícího Fénixe.

Pravda nám dává křídla a možnost se konečně rozletět směrem, který nám byl určen. Osudem? Možná. Je jedno, jakou nálepku tomu dáme, aby mysl dala pokoj.

Pravda je prožitek, jež sahá za všechny limity mysli. Je totiž cítit hluboko na buněčné úrovni.

Pravda je tak osvobozující, že probouzí radost, která dalece přesahuje líbivá potěšení, Jakmile se vám pravda dostane pod kůži, není nic silnějšího, mocnějšího...

A nenechte se mýlit - nejde o to, že se vaše pravda libí všem okolo vás. Vaše pravda je tu proto, aby osvobodila vás, vašeho ducha, nikoliv zákonitě potěšila druhé. Nepravé já, ego většinou z pravdy radost nemá, neboť to mnohdy znamená jeho smrt. Takže velmi často před samotným uvolněním a novým nádechem do života po přijetí pravdy, přijde bolest, žal, pochybnosti, zmatek, než si systém zvykne na nové nastavení.

Na druhé straně, každý kdo si dovolí žít autenticky, automaticky na kolektivní (nevědomé) úrovni posiluje ostatní, aby si to také dovolili. Jsme jedno, třebaže ve své maximální individualitě. Neb žijí paradoxy!

Původní mise Human Designu?

A jak do toho zapadá Human Design? O tom je celá jeho podstata, alespoň pro mě. Není zdaleka a vlastně vůbec o tom, že se zaseknete na tom, jaký jste energetický typ, jakou máte autoritu a co znamenají všechna ta čísla kolem, abyste z toho něco získali - více peněz, lepšího partnera, ideální job, posílili ego představou o svých úžasných darech a talentech. Ano, to je primární motivace. Koho? Ega? Ego, mysl se chytí na to, že by z toho mohlo něco mohlo kápnout. To je to, co lidi k většině metod přitáhne, počáteční nespokojenost s tím, co je a snaha tomu uniknout. Naše nepravé já/mysl/ego je poháněno touhou se mít lépe, uniknout sama před sebou - před pocitem nudy, nenaplnění, prázdnoty... A jasně po nějakou dobu krmíme hlavu zajímavými informacemi, nebo zkoušíme různé metody, až nakonec dojdeme všichni k bolestivé skutečnosti, že neexistuje žádná zázračná metoda ani systém, že nakonec všichni musíme čelit Pravdě, Životu, jeho výzvám, dualitě.

A Human Design není jiný. Jeho pop-mainstreamová verze slibuje mnohé, a tenhle styl i přiláká nejvíce lidí, jež v něm hledají instantní řešení, a tak trochu cestu, jak na někoho druhého nebo něco jiného z venku přehodit zodpovědnost za svůj život. Jenže tahle doba končí. Je to staré nastavení 7 centerních bytostí, kterými už však nejsme od r. 1781 (proto vaše mapa HD obsahuje 9 center, nikoliv 7).

Možná to ještě bude nějakou dobu bavit pětkové profily (5/1, 3/5, 2/5, 5/2), které mají mnohdy mesiášský komplex a problémy s projekcemi oběma směry. Upřímně, nezávidím vám to :D Navíc, když vstupujeme do šestkového období, kde se budou jako ryby ve vodě cítit profily s 6 (6/2, 6/3, 3/6, 4/6). Konečně :) Sama mám profil 6/2 a převahu 6. linky a z pětkových oblbovaček a spasitelských tendencí jsem už znuděná anebo pobavená :D Berte mě s nadsázkou, s rezervou. Samozřejmě všechno tu má své místo, všechny naše projevy a aspekty jsou potřeba, jinak by tu nebyly. Nic to ale nemění na tom, že my šestkové profily prostě pětkám jejich snažení většinou nebaštíme, nevolá nás to, ať si je to svůdnější sebevíce:)

Původní poselství Human Design

Čistým záměrem Human Designu není nic menšího, než pomoci vám odhalit a žit vaši pravdu, autenticitu. Takže pokud se vám Human Design dostal do pole, patříte mezi 4 % lidí na planetě. Nutno podotknout, že jen 4 % z těchto 4 % se údajně se svým pravým já nechají skutečně vést. Kdo ví?

Pro mnohé je pravda pořád strašák, jež je může o něco připravit - o pohodu, postavení, práci, vztah, přátelství, peníze. Ano, pokud člověk žije v pravdě, postupně odpadne všechno, co se při něm drželo jen silou vůle, ega, falešných představ, předstíráním, manipulací..., i kdyby to bylo přišito to nejtlustší nití přímo do kůže. Znáte to - i steh jednou vyhnije:)

Ano, za všechna ta staletí jsme si zvykli na lež, a na to, že byla mnohdy strategicky velmi výhodná, pomohla nám přežít. Je to tak - lež nám zajišťovala přežití. Pravda v minulosti zabíjela (a na mnohých místech světa stále zabíjí), lidé za pravdu umírali. Chtělo to odvahu riskovat svůj život. Lež se nám dostala pod kůži, zdála se a byla často výhodná, a přesto jsme vždycky tušili, že i ona má krátké nožičky. Něco v nás nakonec vždycky touží po pravdě. Lež je totiž jako zkažený vzduch, jež limituje naši kapacitu se nejen nadechnout ale i žít. Na druhou stanu Pravda je jako proud čerstvého vzduchu, díky němuž můžeme objevovat náš plný potenciál a pohybovat se životem, který patří nám.

Proč najednou tolik povyku kolem pravdy? No, má to docela praktický důvod. Stojíme jen krůček od nového kolektivního nastavení lidstva, do něhož vstoupíme za 483 dnů :) Do dnešních dnů jsme byli na něco zvyklí, žili jsme kolektivně v programech, kde jsem tak nějak obecně vnímali určité aspekty obdobně - sdíleli jsme obdobné perspektivy, hledali odpovědi u vnějších autorit, spoléhali se na rodinu, svůj kmen, kolektiv a jejich ochranu. Jenže teď z toho starého nastavení vystupujeme a příští vysílání se ponese v docela jiném duchu - doslova. V duchu pravdy, osobní zodpovědnosti, přítomnosti a osobní síly, jež než jak jinak budeme čerpat z toho, že víme, kdo jsme, co je naše přirozenost a individuální pravda, kterou budeme sdílet, nikoliv ji vnucovat druhým.

Pravda je jen jedna. Ta naše.

A právě toho uvědomění, může přinést do našeho života klid a mír a pochopení pro naši vlastní jinakost stejně jako odlišnost těch druhých.