,,Kdokoliv pozná sebe sama, pozná nejzazší realitu vesmíru.“

Docela nedávno jsme narazila na filozofa a spisovatele Ruperta Spiru, jehož vnímání sebepoznání a poznání Reality, se mnou hluboce rezonuje. Jeho slova ke mně promlouvají tak hluboce, jakoby vycházela přímo z mého středu. Rozhodla jsem se tedy s vámi sdílet jeden z jeho článků, kde velmi jednoduše vystihuje podstatu vesmíru skrze učení non-duality. Tohle učení má souvislost také s Human designem, protože pokud se začnete rozhodovat z úrovně vašeho pravého já, otevíráte pomalu dveře do světa, jež sahá za hranice duality, těla a mysli.

Mystik je ten, kdo se ptá: „Jaká je podstata mého já?“ Vědec je ten, kdo se ptá: „Jaká je podstata vesmíru?“ Pokud obě strany půjdou dostatečně daleko, dojdou ke stejnému pochopení: k uvědomění si bytí, nebo k prosté znalosti „já jsem“.

Jinými slovy, realita nás samotných a realita vesmíru jsou jedno a totéž. Přestože tuto realitu nelze legitimně pojmenovat, můžeme ji nazvat „bytím“, „uvědoměním“ nebo „Bohem“.

Abychom to pochopili, musíme nejprve porozumět tomu, jak je možné poznat podstatu reality. Všechno, co víme o vesmíru, je filtrováno skrze konečnou mysl, tedy prostřednictvím schopností myšlení a vnímání. Tyto schopnosti jsou omezené; proto vše, co víme o vesmíru, se objevuje v souladu s jejich omezeními. Když se díváme na sníh přes oranžové brýle, vidíme oranžový sníh. Podobně když vnímáme vesmír skrze smysly – vidění, slyšení, dotek, chuť a čich – svět se nám jeví jako obrazy, zvuky, textury, chutě a vůně. Jinými slovy, smyslové vnímání zkresluje pravou podstatu reality stejně jako oranžové brýle zkreslují pravou barvu sněhu.

Proto nemůžeme poznat podstatu reality prostřednictvím schopností myšlení a vnímání. Můžeme poznat podstatu reality pouze skrze zkušenost, která není zprostředkována konečnou myslí a proto nesdílí její omezení. Existuje taková zkušenost?

Jedinou zkušeností, která není zprostředkována konečnou myslí, je zkušenost bytí, nebo poznání „já jsem“. Poznání „já jsem“ – uvědomění si bytí – je jediným poznáním, které nám poskytuje přímý, nezprostředkovaný přístup k realitě. Je to jako maják v mysli, který ukazuje na realitu za jejími hranicemi.

Slovy súfijského mystika Awhada al-dina Balyaniho: „Kdokoliv pozná sebe sama, pozná svého Pána.“

Jinými slovy, kdokoliv pozná podstatu svého vlastního bytí, pozná podstatu reality. Kdokoliv pozná sebe sama, pozná nejzazší realitu vesmíru.

Z tohoto důvodu se každý vědec, který chce pochopit podstatu reality, nakonec musí stát mystikem. Cokoliv realita v podstatě je, musí být tím, čím v podstatě jsme my. Realita oceánu, relativně řečeno, je stejná jako realita vlny. Abychom poznali realitu vesmíru, musíme poznat realitu sebe sama. Ve skutečnosti je to jediný způsob, jak poznat realitu vesmíru, protože sebepoznání je jediné poznání, které není zprostředkováno konečnou myslí. Proto každý vědec, který chce poznat podstatu vesmíru, musí přistoupit k realitě skrze své já, ne skrze svět.

Všechno závisí na našem poznání sebe sama. Nemůžeme mít žádné skutečné poznání vesmíru, dokud nepoznáme sami sebe. Protože všechno ostatní poznání je relativní vzhledem k omezením konečné mysli, poznání „já jsem“ je jediným poznáním, které je absolutně pravdivé. Jako takové je to absolutní poznání. Je to velké pochopení, ke kterému všichni svatí a mudrci po tisíciletí směřovali.

Uvědomění si bytí je naší primární zkušeností, naším hlavním poznáním. Víme, že „já jsem“, ještě předtím, než víme cokoliv jiného. Je to také konečné poznání: velké pochopení, ke kterému veškeré poznání směřuje. Je to Alfa i Omega – první i poslední poznání – a nyní jasně září jako prosté poznání „já jsem“.